Nakupujete zábavní pyrotechniku? Zkontrolujte její bezpečnost. Norma poradí jak

Zájem o výrobky zábavní pyrotechniky před koncem roku tradičně strmě stoupá. Každá manipulace s některým z výrobků této kategorie však může být potenciálně nebezpečná. Požadavky na tyto výrobky byly proto harmonizovány napříč Evropskou unií a technická komise číslo 212 Evropského výboru pro normalizaci (CEN) připravila několik norem sdružených do souboru ČSN EN 15947. A protože tyto normy musely povinně převzít všechny členské státy, má zákazník jistotu, že pravidla pro takzvanou zábavní pyrotechniku jsou stejná, bez ohledu na to, kde si výrobek koupí. I když spotřebitel zajede na nákupy do Polska, Německa nebo kamkoli jinam, budou označení (ČSN EN 15947-3), požadavky na konstrukci a funkční vlastnosti (ČSN EN 15947-5) i kategorizace jednotlivých výrobků (ČSN EN 15947-2) všude stejné.

„Každý rok najdeme v tisku či uvidíme v televizi případy, kdy nekvalitní zábavní pyrotechnika způsobila vážná zranění. Pokud si potenciální kupující takových výrobků alespoň ověří, že jím kupované zboží odpovídá požadavkům technických norem, má přece jen o něco vyšší jistotu bezpečnosti daného produktu,“ upozorňuje Zdena Slaná, ředitelka odboru standardizace České agentury pro standardizaci. „Už při nákupu je vhodné si zkontrolovat zejména označení výrobku, tak jak ho uvádí norma ČSN EN 15947-3, to může být prvním signálem, jestli koupit či nikoli. Od loňska jsou přitom jednotlivé normy dostupné na e-shopu České agentury pro standardizaci, a tak si může zájemce snadno koupit konkrétní normu, která ho zajímá,“ doplňuje Zdena Slaná.

Do kategorie F1 patří i party petardy nebo bouchací kuličky

Požadavky, komu a jakou zábavní pyrotechniku lze prodávat, určuje zákon číslo Zákon č. 206/2015 Sb. o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi a o změně některých zákonů (zákon o pyrotechnice). Ten přitom přímo odkazuje na označení a specifikace různých typů zábavní pyrotechniky v souboru technických norem ČSN EN 15947. Z něj se pak norma ČSN EN 15947-2 týká kategorií a typů výrobků zábavní pyrotechniky. V bodě 4 jsou stanoveny jednotlivé kategorie těchto výrobků. Výrobky, které představují velmi malé nebezpečí a mají zanedbatelnou hladinu hluku, spadají podle ustanovení normy do kategorie F1. Právě tato kategorie může být prodávána bez omezení komukoli od patnácti let.

Do kategorie s nejnižším nebezpečím tak spadají například prskavky, bengálské ohně, fontány a vánoční petardy, stejně jako žertovné zápalky či bouchací kuličky. Výrobky kategorie F1 lze dokonce použít i v interiérech. Ale pozor, jakmile jde o kombinace výrobků uvedených v bodě 5.2, například dvojité petardy, římské svíce či vystřelovací trubice, už do kategorie F1 podle technické normy nepatří! Hladina akustického hluku nesmí například překročit 120 dB a výrobek nesmí připomínat potravinu nebo hračku. Pokud vám prodejce něco takového chce prodat s označení F1, obezřetnost je více než na místě! V bodě 6 si pak můžete ověřit o jaký typ výrobku jde a jaký má základní efekt.

Špatné označení rovná se možné riziko

Minimální požadavky na označování pak stanovuje technická norma ČSN EN 15947-3, a to v bodě 4. Tam se, mimo jiné, uvádí, že typ výrobku musí být označen velkými písmeny, ve shodě s ČSN EN 15947-2:2015, a obchodní název nesmí být v rozporu se základními efekty příslušného typu výrobku zábavní pyrotechniky ani s názvem jiného typu výrobku zábavní pyrotechniky. U římských svící musí být navíc vyznačen počet ran. Velkými písmeny musí být označena i kategorie.

„Pokud si někdo chce ověřit, že zakoupený výrobek opravdu odpovídá technickým normám, může mu být vodítkem norma ČSN EN 15947-5,“ uzavírá Zdena Slaná a pokračuje: „Ta totiž určuje například požadavky na konstrukci (bod 4), pyrotechnické složení (bod 5) či přípustné prostředky zážehu (bod 6). Ale pozor, ani výrobek odpovídající všem technickým normám neuchrání uživatele od zranění způsobených chybnou manipulací a nikdy nemůže dát naprostou jistotu bezpečnosti. Stále jde o pyrotechnické výrobky.“