I přes rostoucí nezaměstnanost chybí českým firmám pracovníci. Jedním z důvodů je současná pandemická situace, která výrazně komplikuje a prodlužuje náborový proces kvalifikovaných i nekvalifikovaných uchazečů ze zahraničí, kteří jsou v mnoha oborech nezastupitelní. Vzhledem k nepříznivému vývoji navíc tito kandidáti často Českou republiku považují za rizikovou, a proto jejich zájem ucházet se zde o zaměstnání klesá.
Většina společností, které byly dlouhodobě zvyklé zaměstnávat cizince, s jejich prací počítají i do budoucna. Jedná se zejména o firmy z výrobních oborů, stavebnictví a z podnikových a zákaznických služeb. Právě tento sektor je největším zaměstnavatelem kvalifikovaných cizinců v zemi, dle asociace ABSL tvoří zahraniční experti již 48 % všech jeho zaměstnanců a protože v roce 2021 v oboru vznikne 10 000 nových pracovních míst, je jasné, že zahraniční uchazeči budou velmi žádaní. Tisíce zahraničních pracovníků, ať už kvalifikovaných či nekvalifikovaných, budou potřebovat i další zaměstnavatelé. „Jsou zde stále obory a zaměstnání, která nejsou pro české zaměstnance atraktivní, nebo nám na daná místa chybí vyučení specialisté. Jde jak o technické, IT či ekonomické profese s nutností znalosti cizích jazyků, tak i o řemeslníky se specializací na elektro, lakýrníky, svářeče či výrobní dělníky,“ vysvětluje Martin Malo, ředitel Grafton Recruitment a GI Group, s tím, že ještě v roce 2019 byl podíl zaměstnaných cizinců v České republice 13 %, každý osmý zaměstnanec byl tedy ze zahraničí. Během jarní vlny však odjelo až 200 000 zahraničních zaměstnanců, což mnoha zaměstnavatelům velmi komplikuje situaci.
Současná pandemická situace navíc nábor zahraničních pracovníků velmi ztěžuje. Náborový proces cizinců se prodloužil zhruba o 2 až 3 týdny. „V současnosti je složitý zejména příjezd zaměstnanců, který bývá často komplikovaný jak pravidly tranzitu v jednotlivých zemích Evropské unie, tak nutností testovat zaměstnance na Covid-19. V některých lokalitách je totiž mnohdy velmi obtížné získat termín na test,“ vysvětluje Martin Malo. Úřady jsou také často přetížené kvůli zaměstnancům v karanténě a celý onboarding proces se prodlužuje a komplikuje.
Dalším
problémem je klesající zájem cizinců o Českou republiku. Mezi zeměmi Evropské
unie je Česko první v počtu nakažených na sto tisíc obyvatel, ve světě je
pak hned na druhém místě. „Mnoho cizinců považuje práci u nás za rizikovou. Renomé České republiky jako
bezpečné země tím utrpělo v zahraničí obrovský šrám,“ říká Martin Malo. Na pozice v České republice se nyní hlásí o třetinu méně uchazečů
z ciziny než v době před pandemií.
V oboru podnikových služeb sice nábory stále úspěšně
pokračují, firmy však začínají vnímat riziko odlivu mozků a snaží se udržet
zahraniční pracovníky, kteří zde již pracují, a motivovat je, aby kvůli
pandemii neopouštěli Českou republiku, kde jsou vystaveni vyššímu riziku než ve
svých domovských zemích. „Vysoce kvalifikovaní lidé budou stále více zvažovat,
zda pracovat v jedné z nejvíce Covid postižených zemí. Právě odliv
lidského kapitálu může
mít velký vliv nejen na rozvoj oboru podnikových služeb, ale také na příliv
nových investic,“ doplňuje Jonathan Appleton, ředitel asociace ABSL, která
v ČR sdružuje firmy poskytující zákaznické, podnikové a IT služby.
Kvůli nedostatku zahraničních pracovníků již některé společnosti zvažují přesun své výroby či její části do východní Evropy. Takový krok by však měl za následek i razantní propuštění českých zaměstnanců. Mnoho firem pak řeší problém s nedostatkem lidí i investicemi do výrobních procesů. „Jarní komplikace, kdy nebylo možné zaměstnávat pracovníky na schengenská víza, zapříčinily zrychlení investic do digitalizace, průmyslu 4.0 nebo umělé inteligence. To bude mít za následek nahrazení některých pracovních míst novými technologiemi,“ říká na závěr Martin Malo.
